Minimální mzdy v roce 2024: roční přehled

Minimální mzdy chrání pracovníky před neodůvodněně nízkými mzdami a zajišťují rovné podmínky pro podniky. Minimální mzdu mají zavedeny všechny členské státy EU a Norsko, i když v různých formách. Z 27 členských států má národní minimální mzdu 22 států, přičemž její dolní hranici určuje jedna sazba (v některých případech více sazeb). K další regulaci mezd se navíc používají kolektivní smlouvy, které obvykle stanovují vyšší sazby, než je minimální mzda určená státem. Ve zbývajících pěti členských státech a v Norsku jsou minimální mzdy stanoveny v odvětvových kolektivních smlouvách, které se vztahují na vysoké procento pracovníků v těchto zemích. Přehled pro rok 2024 poskytuje aktuální informace o vývoji minimálních mezd, podrobně popisuje, jak byly stanoveny a jaká kritéria byla použita k jejich úpravě, a mapuje vliv politiky EU na stanovení jejich výše.

Politické souvislosti

Klíčovými subjekty pověřenými regulací a náhradami mezd zůstávají vlády jednotlivých států a v závislosti na vnitrostátních tradicích a zvyklostech také sociální partneři. Cílem směrnice EU o minimálních mzdách, která byla přijata v říjnu 2022, je zlepšit životní úroveň a dosáhnout tak vzestupné konvergence, omezit chudobu pracujících a zmenšit mzdové nerovnosti a rozdíly v odměňování žen a mužů. Směrnice si klade za cíl vytvořit rámec pro stanovování přiměřených úrovní minimálních mezd a zajištění přístupu pracovníků k ochraně formou minimální mzdy, přičemž výsadní právo rozhodovat o tom, jak budou stanovovány a uplatňovány mzdy, jakož i určovat výši minimální mzdy, mají i nadále vnitrostátní subjekty. Členské státy musí směrnici provést ve vnitrostátním právu do listopadu 2024. V době, kdy se pracovalo na jejím znění, se v řadě z nich posuzovaly a připravovaly potřebné legislativní změny a další opatření.

Klíčová zjištění

• Sazby národních minimálních mezd pro rok 2024 se výrazně zvýšily, což ve většině zemí (v závislosti na ukazateli použitém k výpočtu inflace) vedlo k nárůstu minimálních mezd v reálném vyjádření. Zvrátil se tak trend poklesu kupní síly, který v letech 2021 až 2023 zaznamenali pracovníci s minimální mzdou v řadě zemí. V letech 2020 až 2024 se minimální mzdy v reálném vyjádření zvýšily téměř ve všech zemích.
   
• V zemích, ve kterých se nestanovuje národní minimální mzda, bylo v rámci posledních kol vyjednávání zaznamenáno méně případů zvýšení minimální mzdy v reálném vyjádření (ve vzorku špatně placených pracovních míst) a ne všechny poklesy kupní síly, k nimž došlo po vypuknutí pandemie covidu-19, se podařilo zvrátit.
   
• Ze všech osob pobírajících minimální mzdu jich 23 % (průměr za všechny členské státy EU) uvedlo, že v roce 2022 mělo potíže vyjít s penězi, což je o 10 % více než u ostatních pracovníků. 10 % pracovníků s minimální mzdou v EU také uvedlo, že má problémy s dostatečným vytápěním svých domovů (oproti 6 % ostatních pracovníků). Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou obrovské. Pokud jde o potíže vyjít s penězi, jsou na prvním místě pracovníci s minimální mzdou v Řecku (má je 80 % z nich).
   
• Osoby pobírající minimální mzdu nalezneme v rámci celého spektra disponibilních příjmů domácností: přibližně dvě třetiny pracovníků s minimální mzdou žijí v domácnostech patřících do střední až spodní části spektra distribuce příjmů, jejich zastoupení mezi nejchudšími domácnostmi v decilu s nejnižšími příjmy je však nízké.
   
• Pokusit se určit přiměřenost minimálních mezd můžeme na základě analýzy finanční tísně, kterou v roce 2022 pociťovaly osoby pobírající minimální mzdu žijící v jednočlenných domácnostech. Tyto osoby se potýkaly s většími potížemi vyjít s penězi než jejich lépe placené protějšky téměř ve všech zemích: čelilo jim 28 % z nich oproti 14 % všech osob žijících v jednočlenných domácnostech (průměr za všechny země). Rozsah těchto potíží se v jednotlivých zemích značně liší a zdá se, že ve značné míře souvisí s obecnou úrovní hospodářského rozvoje (stanovenou na základě průměrné výše příjmů).
   
• Nadále se při stanovování minimálních mezd zohledňuje určité procento průměrné mzdy nebo mediánu mezd, jak se navrhuje ve směrnici, přičemž tuto praxi uplatňuje stále více zemí.
   
• Používání těchto referenčních hodnot hrálo zcela jistě roli ve výrazných zvýšeních minimálních mezd, jichž jsme byli svědky v roce 2024. I když jsou tyto strukturální postupy zvyšování minimální mzdy v současné době zaváděny v několika zemích, dalším kritériím pro stanovování sazeb na rok 2024 se v roce 2023 dostalo méně pozornosti. Zejména se příliš nebral ohled na to, zda jsou tyto sazby v absolutním vyjádření přiměřené pro zajištění důstojné životní úrovně.
   
• Nejčastějším kritériem zohledněným při stanovování národní minimální mzdy pro rok 2024 byla míra inflace (ve 14 zemích) a dále široká škála kritérií specifických pro dané země (v 10 zemích) a určitá forma cílových hodnot sazeb ve vztahu ke mzdám (v 8 členských státech s národní minimální mzdou). Méně často byla zohledňována některá další kritéria související s výší mezd nebo s rozvojem: vývoj hrubého domácího produktu a nezaměstnanosti (v obou případech v 6 zemích), míra a/nebo vývoj produktivity práce (v 5 zemích) a zaměstnanost (ve 4 zemích).

Politické ukazatele

• Přestože se čím dál víc členských států snaží zlepšit stanovování minimálních mezd zohledněním průměrné mzdy nebo mediánu mezd, což posiluje hledisko „spravedlnosti“, je důležité dále vyhodnocovat a analyzovat, zda tato opatření zajišťují, že při posuzování přiměřenosti se bere v potaz také „důstojná životní úroveň“.
   
• Metody zvýšení sazeb minimálních mezd na určité procento průměrné mzdy nebo mediánu mezd jsou poměrně přímočaré a představují první pragmatický krok ke zvýšení minimální mzdy a posílení spravedlnosti. Složitější je analyzovat a zajistit přiměřenost minimální mzdy. Je zapotřebí zohlednit také životní náklady v daném členském státě v absolutním měřítku, například na základě typického spotřebního koše osob s nízkými příjmy, a dlouhodobý vývoj produktivity práce. Vnitrostátní subjekty podílející se na stanovování mezd, včetně vlád, sociálních partnerů a odborných výborů, by měly diskutovat o tom, jaký postup stanovování mezd je pro jejich zemi nejvhodnější s ohledem na to, co lze považovat za přiměřené a zda toho lze stále ještě dosáhnout.